Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zjistit více OK
dolů
Zpět na články

Výstavy v GASK

ostatní, 12.6.2018 12:11

Středočeská galerie v Kutné Hoře, Barborská 51, Kutná Hora


KDY ? Celoročně
CO ? Výstavy v GASK
REZERVACE : tel.: 777 562 432
email: bartuskova@gask.cz
, www.gask.cz

 

3.12.2017 - 23.11.2020 - Stavy mysli / Za obrazem - obměny a intervence

Již třetí rok běží se stálá expozice GASK „Stavy mysli / Za obrazem“, jedinečně koncipována sbírková prezentace, která v roce 2015 vyhrála prestižní národní cenu Gloria musaealis. Od začátku prosinceletošního roku se expozice představí v zcela aktualizované podobě. Vedle řady obměn sbírkových děl bude expozice obohacena novými dlouhodobými zápůjčkami a nově vybranými aforismy k jednotlivým okruhům. Půjde také o tzv. „intervence“, neboli dílčí průniky tvorby současných umělců, které budou reflektovat konkrétní tematické okruhy jinak, než cestou „klasické“ sochy či závěsného obrazu. Jde například o prostorovou instalaci či elektronická média, tvůrčí prostředky bytostně spjaté s dnešní tvůrčí citlivostí. Expozice „Stavy mysli“ se vyvíjí v úzké spolupráci s Lektorským centrem GASK; v rámci jeho programu „GASK bez bariér“ LC GASK připraví pro inovovanou expozici rozšířený soubor haptických přepisů vystavených obrazů pro slabozraké a nevidomé návštěvníky a také audio průvodce stálou expozicí a jezuitskou kolejí.

Jan Smetana - Práce na papíře - 27.5.2018 - 28.10.2018

Jako doplňující výstava k hlavní části retrospektivní výstavy Jana Smetany bude představen menší soubor autorovy grafiky a kresby ze sbírek GASK a Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Zatímco Smetanova grafika je vymezena obdobím jeho působení ve Skupině 42 a civilistně poetickým viděním „světa, v němž žijeme“, kresba jej celoživotně provázela paralelně s malířskou tvorbou. Výstava připomene v nevelkém, avšak reprezentativním výběru, grafickou tvorbu 40. let. Pro diváka pak překvapivý kontrast vytvoří několik „pozdních“ kreseb, které přestože úzce souvisí s umělcovou malbou, nebyly studiemi k obrazům v pravém slova smyslu. Jan Smetana je ukládal ve svém ateliéru a za svého života je nikdy nevystavil.

Jolana Havelková - Nemluv na mne tak složitě - 27.5.2018 - 28.10.2018

Tvorba Jolany Havelkové bývá řazena do kategorie umělecké fotografie, ale její vyjádření z tohoto rámce namnoze vybočuje. Pohybuje se od fotografie, mail-artu, až k experimentálním a konceptuálním projektům. Typickým rysem jejího autorského rukopisu je minimalismus, zároveň však tematická vícevrstevnatost a variování námětů. Příznačná je pro ni také obsahová i technická propracovanost. Často klade důraz na lineární pojetí, které se svých charakterem přibližuje až grafické vizualitě.

V prostorách Přesahy grafiky prezentujeme tematické soubory Jolany Havelkové od roku 2006 až do současnosti. Výstava je výsledkem výběru autorčiných sériových prací, které se věnují charakteristickým ohniskům jejího zájmu, jako je místo, čas a paměť.

Část tvorby je úzce spojena s polabskou krajinou – např. cyklus krajina 06 (2006 - 2007) – nebo rodným městem Kolín -Návrh na změnu partitury (2005 – 2013).  Krajina 06 je deníkovým záznamem procházek po rovinatých pláních Polabí. Poněkud odchylně od původní představy vytvořit technicky dokonalé, analogové fotografie velkorysých formátů převážilo intuitivní rozhodnutí umělkyně pořídit záběry prostřednictvím optiky fotoaparátu mobilního telefonu. Záměr využít jistých nepřesností a nedokonalostí takto pořízených snímků přispěl k vytvoření působivě snivé a melancholické atmosféry krajiny s mlhavými konturami remízků, vzdálených staveb a siluet objektů.

Oproti tomu experimentální projekt Návrh na změnu partitury překračuje hranice jednoho uměleckého žánru. Jolana Havelková v něm opět zpracovává téma pro ni důležitého místa, v tomto případě města Kolín, a s ním spjaté tvorby významného hudebního skladatele a dirigenta Františka Kmocha. Vznikají tak přepracované notové zápisy Kmochových kompozic s dynamickými grafémy nebo abstraktní strukturou se zbytky notace připomínající počítačové ptydepe. Stejně jako skladatel transponoval národní lidové písně do dechových skladeb pochodů, mazurek a polek, tak i fotografka využila principu transformace jeho hudby do vlastního vizuálního i zvukového jazyka. Kromě nové obrazové podoby vytvořila ve spolupráci se skladatelkou, hudebnicí a improvizátorkou Lucií Vítkovou novou interpretaci Kmochových partitur. Tyto nahrávky fungují jako jakási hudební topografie, jelikož byly pořízeny v místech Kmochových kolínských působišť a zde nalezené předměty posloužily jako alternativní zvukový doplněk k tradičně používaným nástrojům.

Ve vystaveném triptychu Volání do lesa (2015 – 2018) s časovými podtituly deníkových zápisů propojuje autorka význam zachyceného kraje se svými vzpomínkami. V těchto dílech dochází k prolínání obou ústředních námětů - genia loci a osobního archívu paměti. Obdobně vyznívá i cyklus poetických fotografií s kaligrafickou kresbou stop v poprašku sněhu na ledu První bruslení (2006 – 2008) nebo rozrastrované struktury komprimovaných fotoalb Možnosti paměti (2018).

Soubory Citlivá data (2012 – 2018) a Chaos II (2012 – 2018)jsou sice spojeny s lokacemi a dobou, ale ve zcela jiném koncepčním formátu. Mozaikovité obrazy Citlivá data složené z tři sta padesáti dvou časosběrných záběrů webových kamer upozorňují na ztrátu soukromí a intimity. Přeuspořádání světadílů v monumentálních montážích Chaos II podněcují naopak k zamyšlení nad dopadem stěhování národů, mísení kultur a náboženství. Taktéž fotogramNemluv na mne tak složitě (2015 – 2018), podle něhož byla celá výstava pojmenována, odkazuje ke komunikačním šumům, nejasnostem a komplikovanosti doby.

Jistý odklon od výše uvedených témat představuje fotografická kolekce Šperky (2015-2018).  Prostřednictvím série „klenotů“ autorka objevuje krásu banality obalových materiálů.  Reliéfní plastové obaly recyklátů znovu ožívají a v duchu ready-made nacházejí novou hodnotu i smysl, a to díky své znovu nabyté stylizovaně vybroušené estetice.

Výstavní expozice Nemluv na mne tak složitě je dokladem širokospektrého multimediálního záběru Jolany Havelkové, v němž se snoubí technologická pregnantnost s dlouhodobým soustředěním na zvolená témata.

Raketa - ilustrace z legendárního dětského časopisu - 8.4.2018 - 1.7.2018

Současní výtvarníci z Čech i zahraničí  - Lukáš Urbánek alias Dr. Racek, Johana Švejdíková, Mařenka Urbánková, Aneta Františka Holasová, Nikkarin, Filip Raif, Jan Vajda alias Antimultivitamín, Jan Šrámek alias Kolouch, Jiří Franta & David Böhm, Daniela Olejníková a další, kteří společně vytvářejí originální časopis, představují pestré portfolio ilustrací, kreseb a 3D objektů. Dobrodružné komiksy, k popukání básničky, fantastické pohádky a chuť poznávat svět ve všech jeho barvách i tvarech. Taková je Raketa a taková je i výstava s interaktivními prvky vhodná pro děti i jejich rodiče.

Připravili jsme pro vás i doprovodné workshopy s autory Lukášem Urbánkem, Miladou Rezkovou a dalšími.

Časopis Raketa vydává nakladatelství Labyrint jako čtvrtletník. Najdete v něm skoro celý svět a ani jednu reklamu.

Lada Semecká: Kaligrafie zvuku - 8.4.2018 - 9.9.2018

Projekt sklářské umělkyně, ovlivněné několikaletým pobytem v Japonsku, nazvaný „Kaligrafie zvuku“ je výtvarným vyústěním dlouhodobého tématu zkoumání přírodních jevů tak, jak je ze své pozice vnímá člověk. Vlastnosti materiálu ověřuje ve vztahu ke zvuku jakožto jevu závislém na hmotě a času.

Instalace skleněných obrazů - oblačných soustav - jsou záznamem nízkofrekvenčních vibrací a svou vizualitou referují o způsobu šíření vln prostorem. Mraky jako nekonečně proměnlivé formy nesou podobu vln, jejichž frekvence ale nezasahuje do zvukového pole. Naproti tomu v interaktivních akustických objektech se zabývá možnostmi tvaru a materiálu ve vztahu ke zvuku a prostoru, zkoumá vizuální a akustický výraz zvolených klasických materiálů, prolínání smyslového vnímání a představivosti, mapování hranic uměleckého artefaktu, designu a zvuku. Záměrem instalace je vytvoření kontemplativní situace, v níž zvukový vjem je potvrzením ticha.

Autorem fotografií z expozice je pan Gabriel Urbánek.

Pavel Šmíd: Fragmenty paměti - 8.4.2018 - 29.9.2018

Výstava navazuje na dlouhodobý cyklus Pavla Šmída, ve kterém se zabývá vlivem a dopadem „velkých dějin“ na všední život i osud obyčejných lidí. Umělec prostřednictvím své malby hledá způsob, jak posunout klasické médium tak, aby nepracovalo jen s obrazovou estetikou či neupadalo do literární a polopatické doslovnosti, ale vytvářelo nové překvapivé souvislosti.

Realistické malířské zpracování Šmíd rozmlžuje a rozpixelovává do mozaikových vzorů, kde mizí jasné kontury a obraz se nám před očima rozpadá. Mozaikovitost přináší zakódované sdělení způsobující formální i tematické znejistění, díky němuž se nám nabízí široké spektrum výkladů. Jakoby se obraz vytrácel z paměti, aby se v budoucnosti vynořil v jiném kontextu. Důležitými aspekty v autorově tvorbě  jsou prvky multiplikace, seriálního opakování a instalace. V tomto smyslu není pro umělce rozdíl mezi banální a „důležitou“ informací, větším či menším obrazem nebo objektem. Jde mu především o sdělení příběhu, který si divák  může při sledování instalace z útržků sám poskládat. Dalším charakteristickým znakem je propojování osobní zóny (Rodina, Portrét vojáka) se společenskou veřejnou sférou, a to především s obsahy obecně mediálními (Ruiny, Rozbité město, Raketa). V obrazech rozporuje, přehodnocuje a znovu rekonstruuje vizuální záznamy, situace a atmosféry. Ať  se již jedná o čísi zasuté vzpomínky z rodinného alba, nebo ikonické výjevy z pohnutých dějin druhé poloviny 20. století orámované bídou a degradací člověka způsobenou totalitárními režimy založenými na ideologiích komunismu, nacismu či fašismu. Tato série válečných obrazů odkazuje nejen k historickým, ale i současným konfliktům a krizím. Šmíd brilantně pracuje se symboly a znaky. Hravě a s humorně ironizující nadsázkou upozorňuje na příznaky demagogismu, despotismu a totalitarismu v popartovém či mixážním hávu.

Totalita a válka jsou např. předmětem obrazuLenin pokus o zlidštění zpodobňujícího Iljičovu smrtelnou zeleň lící a pleši, ta napovídá mnohé o jeho skutečném původu „ilumináta“ještěra ze souhvězdí Plejád, který na Zemi zasel jednu z nejzrůdnějších ideologií. Další obraz, znázorňující Hitlera, je pregnantní malbou diktátora ve třech barevných mutacích v póze rozhněvaného chlapečka z Hitlerjugend, jehož moc zeslábla do velikosti prken pimprlátkového divadla a jež přináší zprávu o směšnosti a malosti nabubřelého ega, které se opakovaně zrcadlí v duši despotických tyranů. Výmluvným dílem je také plátno 4 armády, 4 barvy obraz stádnosti, davovosti lidského jednání, které je zde spodobněno těžko identifikovatelnou armádou, kde jedinec a jeho život nemají žádnou hodnotu. Zato masa impozantně bují v různých barevných fúzích. I rozložení kompozice do čtyř koloraturních plánů umocňuje pocit, že se původní námět dostává do pozice „vzhůru nohama“, pomocí níž vyvstávají další myšlenkové roviny obrazu, např. podřazenost pěšáků „vyššímu řádu“. Původní čitelná zobrazivost se tak dostává do abstraktní roviny. Obdobně funguje i obraz Kozácký ornament v černobílém provedení.

Tematicky tíživější plátna střídají odlehčující všední motivy nebo záběry intimních sekvencí z rodinného života, které jsou přes jistý melancholický podtón pozitivní cestou z jinak rozporuplné skutečnosti. Mezi výše zmíněná díla patří např. Pejsek běžná momentka energického psíka, jenž se po vyfocení rozběhne ke svému pánovi pro pamlsek nebo alespoň pro přátelské podrbání. Dále obraz Dítě. To se rodí do složitého světa jako neposkvrněné individuum, a zatím poklidně spočívá v andělském náručí, než bude muset nést radosti i strasti života. Poněkud ambivalentní vyznění může mít malba Polibek- mozaikou rozrastrovaný svatební polibek novomanželů můžeme vnímat jako záznam šťastné chvilky nebo v kontextu výstavy jako ironický odkaz k legendárnímu „Polibku smrti“ mezi Brežněvem a Husákem po nastolení husákovské normalizační vlády v okupovaném Československu.

Předkládaný malířský soubor Pavla Šmída nás nutně vede k zamyšlení nad aktuálními společensko-politickými souvislostmi, zejména tendencemi k příklonu k populistickým a extrémistickým hnutím, které můžeme v sílící podobě sledovat v Americe, Evropě i v české společnosti, což vnímáme jako krizi liberálně demokratických systémů. Jistým entuziastickým východiskem je pro autora odstup, nadhled a sarkastické glosování kolážovité změti informací, kterými nás denně krmí média a sociální sítě. Malíř apeluje především na vlastní kritické myšlení a zdravý rozum při aktivním prožívání přítomnosti.

Nastassia Aleinikava: Komety - 8.4.2018 - 9.9.2018

Umělkyně Nastassia Aleinikava je od roku 2008 nepřehlédnutelnou osobností české designové scény. Své inspirativní šperkařské kolekce ovlivněné obrazotvorností vyrůstající z běloruských kořenů pravidelně prezentuje na významných přehlídkách v Čechách i zahraničí –  za všechny jmenujme např. Designblok, Křehký Mikulov, ukrajinský Fashion Week v Kyjevě či The London Design Festival v Anglii. V letošním roce se jí podařilo zvítězit s neotřelým projektem Voynichův rukopis spolu s kolekcí brýlí Collection#3 Utopie nejen ve své kategorii Designér šperku 2017 prestižní soutěže Czech Grand Design, ale usedla i na pomyslný designerský trůn. Stala se totiž absolutním vítězem napříč všemi kategoriemi. Tato cena je významným oborovým oceněním, které každoročně udílí Akademie designu ČR složená z kurátorů, teoretiků a publicistů.

Pro galerijní prostor Whitebox připravila zcela unikátní instalaci svého zbrusu nového souboru šperků a brýlí, který je ovlivněn superúplňkem, planetami a vesmírem obecně.

Dominantní postavení má a hlavním inspiračním zdrojem celé série je kometa jakožto ambivalentně vnímané kosmické těleso složené z ledu a prachu. V kontrastu s pocity a prožitky krásy vizuálně fascinujícího jevu odkazuje rovněž k historickým událostem, kdy výskyt těchto jasných vlasatic způsoboval paniku, strach, a dokonce i hromadné sebevraždy (např. sekta Nebeská brána). Důležitou součástí výstavy je také zvuková složka pracující s nahrávkami tzv. zlaté desky (Golden Record) NASA. Jedná se o fonografové záznamy na pozlaceném měděném disku o velikosti 12 palců obsahujícím zvuky, obrazy a melodie vybrané pro zobrazení rozmanitosti života a kultury na Zemi, který lidé vyslali na palubě Voyageru 1 a 2 do kosmu jako zprávu o naší existenci extraterestriálním civilizacím.

Aleinikava expozicí volně parafrázuje pohled na noční oblohu, vytváří inscenované scenérie šperkařských souhvězdí, přičemž kombinuje pozemské, velmi pečlivě opracované drahé nerosty a nalezené objekty nesoucí stopu lidské paměti (klávesové plátky ze slonoviny). Touto imaginativní výstavní instalací metaforizuje lidskou snahu o propojení či navázání spojení s mimozemskými světy a prolnutí člověka s nedozírným, přesahujícím univerzem.

Anastázie Kahotski, známá pod dívčím jménem Nastassia Aleinikava, se narodila v roce 1984 ve městě Mogilev v Bělorusku. Dlouhodobě žije a pracuje v Praze.

Absolvovala UMPRUM pod vedením Evy Eisler v ateliéru K.O.V. Kromě limitovaných edic šperků z drahých kovů se od roku 2013 věnuje tvorbě brýlí. Brýle jsou ručně vyrobené z kvalitního italského acetátu celulózy firmy Mazzucchelli. Designérka byla nominována nebo oceněna v soutěži Czech Grand Design v letech 2008, 2012, 2013, 2014, 2015. V roce 2015 získala také Cenu šéfredaktorů Designbloku 2015. Její práce se nachází ve sbírkách UPM v Praze a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

Lyuben Petrov Fata Morgana - 8.4.2018 - 9.9.2018

Lyuben Petrov (*1984) pochází z bulharského Burgasu a to se znatelně odráží v barevnosti a expresivnosti jeho obrazů. Autor na základě klasické techniky malby při vzniku každého nového cyklu experimentuje a posouvá možnosti barev a plátna. V GASK představí dvě polohy své tvorby, které budou dotvářet nové obrazy. V jedné z nich se bude zabývat otázkou smrti a hledání světlých momentů v postapokalyptických krajinách, které čerpá nejen z děl renesančních malířů. Druhá poloha je zaměřena na prolínání mytologie a nadpozemských příběhů se současnými populárními ikonami, módními trendy, které se odráží nejen v oděvním průmyslu. Ve své tvorbě propojuje minulost s přítomností, kterou doplňuje osobními zkušenostmi a ironizuje komiksovou estetikou.

Richard Loskot Změna pozorovatele - 25.2.2018 - 31.10.2018

Změna pozorovatele je site specific instalace současného autora Richarda Loskota, který se věnuje projektům pracujícím se sofistikovanými intervencemi do architektury, světelnými objekty a novými médii. Umělec ve své tvorbě rafinovaně využívá fyzikální zákonitosti či nové technologie. Reálné situace vychyluje do překvapivých či zneklidňujících poloh. I v případě Změny pozorovatele manipuluje velkoformátové fotografie figur nanesené pomocí lentikulárního tisku na zdvojená dveřní křídla.  Toto dílo bude umístěno ke hlavnímu vstupu do galerie GASK (z ulice Barborská) a bude tvořit jakousi další bránu. Kolemjdoucí návštěvník bude atakován nezvyklou konstelací, která by jej měla zaujmout, povzbudit a „vyladit“ k návštěvě umělecké instituce. Zároveň instalace usiluje o vytržení diváka ze samozřejmosti očekáváných vizuálních stereotypů a naladění k bedlivému vnímání a pozorování okolního světa.

Alej světců - 25-2-2018 - 8.2.2020

V návaznosti na prosincové zahájení nové podoby stálé expozice GASK „Stavy mysli / Za obrazem – Obměny a intervence“ bude slavnostně zahájena další dlouhodobá přehlídka coby aktuální zrcadlení barokní Galerie světců sochaře Františka Bauguta umístěné před jezuitskou kolejí. Projekt „Alej světců“ představí díla současných sochařů, která na zdech vstupní přízemní chodby galerie vytvoří podnětný dialog mezi velkorysými barokními prostory a plastickým projevem dneška. Prvního „ročníku“ Aleje světců se zúčastňují: Mariana Alasseur, Veronika Durová, Pavel Hošek, Monika Immrová, Kryštof Kaplan, Jan Kovářík, Jakub Lipavský, Luděk Míšek, Lucie Píštělková, Kryštof Rybák, Zdeňka  Saletová, Petr Stibral a Benedikt Tolar.

 

nahoru